SDH Háj u Duchcova

Euroregion Krušnohoří

Cítoliby

24. června - 26. června 2016

Mezinárodní soutěž mladých hasičů se nepořádala už tři roky (naposledy 2013 v Hormersdorfu). Všichni jsme se proto těšili až opět budeme na této soutěži. Až uvidíme staré známé, popovídáme si s nimi, za soutěžíme si proti nim a těšili jsme se na spoustu nových zážitků. Letošní ročník se pořádal v Cítolibech, tedy na české straně. Opět se závodu účastnilo 8 týmů z Čech a 8 týmů z německé strany, aby spolu poměřily své síly a zjistily, kdo je mistrem Euroregionu. 

Hájský měli dvě možnosti co se týče soutěžního družstva na tyto závody. První byla možnost čtyř dorostenců a jednoho mladšího žáka. Druhou možností bylo družstvo pěti mladších žáků. Nakonec jsme se rozhodli pro mladší žáky, jelikož na trénincích do toho dávali všechno, snažili se, měli proto zápal a nadšení. Účast na těchto závodech si zasloužili a hlavně se tak připraví na další ročníky. 

Bohužel letos se závod pořádal v červnu, což je velmi komplikované co se týče trénování. Předchozí ročníky byly vždy v září, a tak jsme měli celé prázdniny na trénování. Tentokrát jsme museli trénovat ještě během školního roku a taky v době, kdy jsme jezdili na jiné závody. Nejvíce jsme do toho dávali poslední týden, kdy jsme trénink měli každý den a dohromady za ten jeden týden jsme měli přes 11 hodin tréninku. Připravili jsme se řádně, i když více času bychom určitě uvítali. 

V pátek jako vždy probíhá ubytování, seznamovací nástup, porada vedoucích a nabírání sil po dlouhé cestě. Tento první den je nutné dodržovat večerku, jelikož nás příští den čekalo mnoho namáhavých disciplín. Mezi hájskými závodníky panovala dobrá nálada a chuť předvést co všechno se naučili. Složité to bylo ohledně ubytování, jelikož všichni spali ve velikém sále. Každý tým měl své vyhrazené místo. Ovšem pořád tam bylo více, než sto lidí. Spali jsme na karimatkách či nafukovacích lehátkách. Bylo důležité se pořádně před závodem vyspat, a proto jsme kladli veliký důraz na čem budeme vůbec spát. 

Letošní disciplíny byly ve velkém podobné disciplínám v minulých letech. Objevilo se jen malé množství nových disciplín či úprav. Každá disciplína dávala možnost utéct soupeřům co se týče bodů, popřípadě hodně zaostávat za soupeři. Bylo tedy důležité mít zmáknuté všechny disciplíny. I proto v posledních možných dnes hájští jeli trénovat pádlování na člunu, což bylo také z jednou disciplín. Zde patří obrovské poděkování SDH Košťany, kteří si na náš udělali čas, zapůjčili nám člun a jeli s námi trénovat. Měli s námi velikou trpělivost i přestože je čekala vlastní soutěž, kterou pořádali a museli ji připravovat. Veliké díky přátelé!

Na družstvo čekalo opět 14 disciplín:  tísňové volání, střelba ze vzduchovek, určování technických prostředků, motání hadic, pavoučí síť, pletení copu, požární útok, přeprava vody, prostrčení míčku hadicí, skákání v pytli a běh s míčkem, rozmotání hadice na cíl-kuželky, chůdy, člun a džberovka. Hájský tým si vylosoval startovní číslo 9. Je třeba říct, že náš tým patřil mezi nejmladší družstva závodu vůbec. Měli jsme tři žáky 5. třídy a dva žáky 4. třídy. Proti nám soutěžili sedmnáctiletý, osmnáctiletý závodníci. Pořád jsme jim chtěli ukázat, že  by z nás měli mít strach. 

Z první části závodu jsme měli smíšené pocity. Hned na první disciplíně nás přepadla špatná nálada, když jsme na vzduchovkách netrefili jediný špalík. Trochu nás zde zaskočil jiný typ vzduchovek, na který jsme nebyli zvyklí. Podobný problém jsme měli na určování přístrojů, kdy jsme řadu věcí nemohli vůbec rozpoznat a čas také nebyl nejrychlejší. Mírně jsme ztratili i u motání hadic C 20 m, kde v porovnání s ostatními staršími závodníky nám to trvalo déle, a proto jsme měli více bodů. Náskok jsme mírně snížili na pavoučí síti a především na pletení copu, kdy náš čas patřil mezi úplně nejrychlejší. Alespoň jeden rekord jsme zatím pokořili - nejrychleji upletený cop. Na přepravě vody jsme taky zaostávali několik vteřin za ostatními soutěžními družstvy. První část závodu byla za námi. Nic nebylo rozhodnuto a před námi byl oběd a poté druhá část závodu.

Na druhou část závodu jsme šli s dobrou náladou a velkým očekáváním. Hned první tři disciplíny jsme zvládli dobře. Rozhodující byla čtvrtá disciplína: rozvinutí hadice na cíl-kuželky. Zde to chtělo velké soustředění a klid. Nikdo ani nedutal, když závodníci postupně sráželi kuželky. Něco jsme zde trefili. Nebylo to nejhorší, ale ani nejlepší. Další potíž přišla na další disciplíně. Chůdy. Bohužel byly větší, než jsme očekávali, a tak nám dělal vůbec problém na ně vylézt. Čas zde byl velmi špatný a k tomu se nám počítalo několik pádů. Tyto dvě disciplíny nás opět posunuly výrazně dozadu. O něco lépe se nám dařilo na člunu, kde jsme měli jeden z nejlepších časů, ačkoliv jsme měli jedno z nejmladších družstev. Vysloužili jsme si dokonce potlesk a gratulaci od rozhodčích, jelikož starší děti měli daleko větší problémy. Je třeba říct, že člun jsme zvládli opravdu bravurně, byl to krásný pohled. Zde ještě jednou velké poděkování SDH Košťany, že to s námi natrénovali. Čekala nás poslední disciplína závodu. Džberovka. Bohužel malé zaváhání na začátku nás opět stálo několik bodů. Každopádně závod byl na námi a my jsme mohli čekat jen na výsledky a vyhlášení do druhého dne. 

Můžeme napsat, že při samotném závodě jsme měli i chvílemi strach. Nejprve jednomu závodníkovi (Sebastianovi) se dělalo velmi špatně, motala se mu hlava a byl velmi přehřátý. Reagovali jsme na to pravidelným doplňováním tekutin a poléváním těla. Později se začalo dělat špatně i dalšímu závodníkovi Petrovi. Měli jsme strach, aby některý závodník vedrem nezkolaboval, protože ten den bylo opravdu veliké vedro. Naštěstí nic vážného se nestalo a dokonce na disciplínách do toho dávali úplně všechno.

Po závodech nás čekal odpočinek. Opět jsme se osvěžili v nádrži s vodou, zahráli jsme si stolní fotbal v životní velikosti, poseděli jsme a povídali se starými známými. Odpoledne jsme zašli dokonce na zmrzlinu a ledovou tříšť. Zabrousili jsme dokonce na chvíli na diskotéku v místní hasičárně. Večerku nebylo ani potřeba dělat, protože většina dětí únavou ulehla sama. 

Jak bývá zvykem poslední den, tedy neděle bývá ve znamení uklízení, balení, loučení ale hlavně nervozity, jelikož každý chtěl vědět jak dopadl.

Celkem 16 soutěžních družstev:

1. místo Cítoliby - 63 bodů

2. Bílence - 63

3. Strupčice - 86

4. Lenešice - 89

5. Niederbobritzsch - 96

6. Zwonitz - 104

7. Osek - 115

8. Obrnice - 116

9. Grossolbersdorf - 121

10. Frauenstein - 131

11. Háj u Duchcova - 132

12. Hora sv. Kateřiny - 133

13. Niederwiesa 2 - 140

14. Niederwiesa 1 - 152

15. Niedersdorf - 181

16. Lugau - 186

Tak a výsledky byly vyhlášeny. Háj se umístil dvakrát na prvním místě, tedy na 11. místě. Doufali jsme v lepší umístění, ale i toto není špatné. Měli jsme nejmladší družstvo ze všech a výsledky byly do jisté míry velmi těsné. Stačilo srazit o 10 kuželek víc, mít o pár vteřin rychlejší čas na džberovce či chůdách a naše umístění by bylo o dost lepší. I tak jsme ovšem na naše děti nesmírně hrdí a pyšní, že udělali takový výsledek. V příštích letech to bude už o poznání lepší. Pokud se podíváme na první příčky, tak uvidíme že je obsadili opět Češi. Velký boj byl na prvním  místě, kdy Cítoliby a Bílence měli stejný počet bodů. A tak rozhodovala disciplína kuželky. Jenomže i na této disciplíně měli stejný počet bodů. A tak se udělal průměr ze všech disciplín a nakonec vítězství vyšlo na domácí Cítoliby. Gratulujeme. 

Po vyhlášení přišla tradiční fotka s Bílenci, popřání mnoho štěstí a loučení. Víkend jsme si naplno užili. Dětem se závod velmi líbil. Byla to sice jejich první účast na tomto závodě, ale jistě ne poslední...