Mittweida - Euroregion Krušnohoří 2017
Euroregion Krušnohoří
Mittweida
1. září - 3. září 2017
Mezinárodní soutěž mladých hasičů se naštěstí opět pravidelně pořádala (v minulých letech byl problém ohledně realizace těchto závodů). Znovu se spolu mělo utkat 8 týmů z české a 8 z německé strany v nejrůznějších disciplínách.
Hájský tým měl letos problém ohledně trénování. Závod se konal ke konci letních prázdnin. Propozice k závodu jsme dostali začátkem prázdnin. No a během prázdnin všechny naše děti jezdily na letní tábory a na dovolené. Pokud tu někdo zrovna byl, tak chyběli jiní, pokud přijeli, tak zase odjeli tamti. Během prázdnin jsme se nikdy nedokázali sejít, jako celé družstvo. A tak se muselo trénovat až poslední týden před závodem, a to každý den. Tréninky byly velmi náročné a dlouhé. Každý den jsme trénovali několik hodin. Většinu disciplín se nám podařilo natrénovat, tak aby alespoň každý věděl, co má dělat. Některé disciplíny se nám dokonce podařilo zrychlit a dosáhnout velmi pěkných časů... tedy na trénincích. Minulý rok jsme si stěžovali, že trénování v červnu bylo složité, nyní to bylo ještě horší. Raději ten červen...
Na závod vyjelo opět spíše věkově mladší družstvo. Znovu jsme patřili mezi nejmladší týmy na závodě vůbec. Měli jsme dva čtvrťáky, dva šesťáky, jednoho sedmáka. Ostatní měli sice výjimečně také nějaké mladší závodníky, ale převážně v ostatních družstvech byli starší děti mezi 15-18 lety.
V pátek jako vždy probíhá ubytování, seznamovací nástup, porada vedoucích a nabírání sil po dlouhé cestě. Tento první den je nutné dodržovat večerku, jelikož nás příští den čekalo mnoho namáhavých disciplín. Letos se závod pořádal ve velmi pěkném rekreačním středisku hned u vodní přehrady. Spali jsme v chatkách, které byly vcelku pěkné. Areál nabízel dětem bohaté využití volného času. Nejvíce nás ovšem dostala jídelna a občerstvení. Bohaté snídaně, kvalitní obědy a výborné večeře, není co dodat. Snad jen sobotní grilování toto vše dostalo ještě na vyšší úroveň.
Na naše družstvo letos čekalo 11 disciplín: stavění beden, tísňové volání, prostrčení míčku hadicí, určování technických prostředků, přeprava vody, nafukovací člun, cop z hadic, požární útok, pavoučí síť, kruh ze savic, srážení kuželek hadicí. Téměř všechny disciplíny byly na čas. Každá vteřina se trestala či odměňovala získáním či ztrátou bodů. Takže bylo jasné, že rozdíly mezi jednotlivými družstvy budou velké. Každá disciplína je nyní důležitá. Žádná nerozhoduje o vítězi. O tom rozhodne celkový um, síla, zkušenosti a další věci.
První část závodu se nám příliš nepovedla. Stavění beden jsme vůbec netrénovali. Nebylo to, jako vždy, že se bedny stavěly svisle se zapřením o zeď. Ale nově se musely stavět do výšky bočním vystoupením, tzn. že závodník musel po bednách šplhat a stavět je na sebe. Velmi náročné. Náš Jára i bez tréninku dokázal postavit 9 beden, což byl obrovský úspěch, jelikož jsme odhadovali, že zvládneme tak 4-5. Tísňové volání proběhlo bez problému. Zato prostrčení míčku hadicí byl komplikací. Na tréninku jsme nedokázali hadici dostatečně nafouknout, prostě tam nebyl nikdo, kdo by to ufoukl. A tak jsme museli vzít starý způsob, který nám sice šel, ale byl pomalý. Hlavní bylo, že míček přeci jen, i když po horším čase vypadl. Už tady jsme začali ztrácet. Nejhorší ovšem přišlo s určováním technických přístrojů, což bylo na čas. Naše děti příliš dlouho přemýšlely a dosáhli jsme velmi špatného času. Ztráta už narostla. Na přepravě vody na nás čekal velký kužel, který jsme sotva unesli. Vodu jsme přepravili, ale opět s horším časem. Zde nás omezila bohužel fyzička, náš věk a výška dětí.
Po obědě jsme se na druhou část závodu vydali s nadšením a snahou dohnat ztracené body. Na disciplíně se člunem jsme byli rádi, že jsme to zvládli dopádlovat, jelikož jsme to vůbec netrénovali. Sice to nebyl nejlepší čas, ale v cíli jsme byli. Na copu jsme si mysleli, že nás nic nepřekvapí, ten jsme měli natrénovaný špičkově. Ovšem po příchodu na stanoviště, jsme se dozvěděli, že je to jinak, než jak bylo v pravidlech. Do času se započítávala i příprava. Museli jsme to celé na místě předělat a improvizovat. I přestože nás to překvapilo, tak jsme dosáhli výjimečně hezkého času. Na požárním útoku nám kvůli nepozornosti rozhodčích čas zhoršil špatně připravený hydrantový nástavec. Už jsme tušili, že o vítězství se nám může zdát, a tak jsme nic moc už neřešili. Na pavoučí síti se nám velmi dařilo. Čas jsme zde měli opravdu luxusní. Stáčení savic nás také trochu zaskočilo. Tuto disciplínu jsme měli velice dobře natrénovanou, ale změna byla v terénu, kdy jsme to museli plnit na nerovném poli, což se podepsalo na čase. No a na poslední disciplíně srážení kuželek jsme už nic neočekávali a také jsme zde nic nesrazili. Závod byl za námi. Tušili jsme, že se umístíme na posledních příčkách pořadí. Prostě se nám nedařilo.
Po závodech jsme se i přes lehce chladnější počasí rozhodli skočit do vodní nádrže a trochu si zablbnout. Neštěstím se staly shozené dioptrické brýle za několik tisíc do hloubky 4 metrů. Několik lidí se pro ně potápělo. Až po půl hodině a šestým dobrovolníkem se je podařilo naštěstí vylovit. Poděkování patří Markovi z Cítolib. Večer na nás čekalo luxusní grilování, kde jsme se skutečně přejedli. Večerka byla tento den až v pozdních večerních hodinách.
Celkem 16 soutěžních družstev:
1. místo Cítoliby - 2394 bodů
2. místo Lenešice A - 2232
3. místo Niederisa - 2196
4. Strupčice - 2186
5. Zcooleite - 2095
6. Osek - 2066
7. Cítoliby - 2059
8. Freauenstein - 1899
9. Obrnice - 1890
10. Mittweida - 1851
11. Niederbobritzsche - 1800
12. Oelswitz - 1680
13. Lenešice B - 1622
14. GroBolsdrof - 1616
15. Lugau - 1389
16. Háj u Duchcova 1303
Naše družstvo bylo bohužel poslední. Na dětech šlo sice vidět zklamání, ale hold musíme příště víc trénovat a pořádně zabrat. Vítězství není beze snahy. Po vyhlášení následovalo ještě společné focení a poté vzhůru do našeho Háje u Duchcova...